Jmenuji se Charlie
Bonny Dux a jsem černočerným zástupcem loveckého plemene FLAT COATED
RETRIEVER. Narodil jsem spolu s ostatními bratříčky a sestřičkami
24.4.2007 v chovatelské stanici BONNY DUX v Žandově.
Protože moje panička pořád usilovně mluvila rodičům do
loveckého výcviku mojí kamarádky Xary (anglický špringr španěl), bylo jí
nakonec dovoleno pořídit si vlastního pejska na výcvik. Po prvním kontaktu
paničky s mojí maminkou Ivankou bylo rozhodnuto, že flat coated retriever
je přesně to pravé co nám doma chybí. Po dlouhém čekání na malou flatí fenku,
která by příliš nepřerostla naší špringřici a která se ne a ne narodit jsem se u
nás doma objevil já: „malá modrá Kačenka“, která vyrostla ve velkého, silně
lovecky založeného flata a která naší Xaru přerostla nejméně dvaapůlkrát.
Už jako mále štěňátko jsem projevoval lovecké vlohy, ale to
ještě nikdo ani netušil, jak moc se mé lovecké pudy rozvinou a prokáží
později.... Už v šesti týdnech jsem se po hlavě vrhal do hlubin rybníka,
kde jsem postupně poznával umění z počátku často potápěčské (což mě ale od vody
ani za mák neodradilo) a později i plavecké, jež se od útlého věku stalo mojí
velkou vášní.
Ood necelých 3 měsíců jsem aportoval z vody oblíbeného
oranžového gumového poníka a velmi brzy také půl kilového dummyho. S aportem na
suchu jsem nejprve rád vymýšlel skopičiny, ale ač nerad, byl jsem nakonec
donucen dostat rozum a začít pořádně přinášet jako správný přinašeč.
Vztah k jakékoliv zvěři mám odmalička velice kladný, ale
jako by mi nestačil, prohloubil jsem si ho už jako osmiměsíční flatík
„vlastnoruční“ smrtí osmi slepic a čtyř domácích králíků. Pokud by to náhodou
bylo pořád ještě málo, naučila mě Xara k silné nelibosti mojí paničky
parádně nahánět.
Jak šel čas a pokračovali jsme s paničkou ve výcviku,
přišlo jaro a my se přihlásili na barvářské zkoušky a barvářské zkoušky honičů
do Velkého Šenova. Protože šlo o první moje i paniččino absolvování zkoušek a
nechtěl jsem jí od výcviku a od zkoušek odradit, choval jsem se vzorně skončili
jsme hned první den jako vítězové zkoušek a druhý den jsme byli o fous druzí.
V létě hned po paniččině maturitě pokračovaly speciální zkoušky z vodní
práce (vítěz retrieverů), výcvikový tábor v Březce zakončený OVVR a
zářijové podzimní zkoušky (vítěz zkoušek).
S výstavami trošku pokulháváme, ale snad se na nějaké
příhodné výstavě zase objevíme. Přeci jenom jako lovecky upotřebitelný pes
stále více preferuji jakýkoliv a jakkoliv zazvěřený volný terén, než výstavní
kruh.
Jsem silně společensky založení pes, a proto oceňuji, že mi
doma dělá společnost mraky menších i větších domácích zvířátek. Mezi mé
nejoblíbenější patří králíci, slepice a morčata, pro která mám mimořádnou
slabost. Minimálně jednou denně si nenechám ujít prohnání našich koček, doma
v pokoji lehce terorizuji andulku a na zahradě probíhám kolem koní, ale
netváří se na mě vyloženě nadšeně. Možná proto, že se na ně snažívám vyskočit,
abych se dostal k paničce a mohl s ní na vyjížďku. Za trest alespoň koníkům
a králíkům užírám tvrdý chleba.
Od loňského září mi panička odjela študovat veterinární
lékařství do Brna, a protože mě letos pořád ještě nemůže vzít s sebou, mám
dostatek času k tomu, abych doma přes týden vymýšlel nové lumpárny. Od
tajných osamělých procházek po okolí jsem už odpustil, tak se trénuji alespoň v
otevírání klik dveří a roznášení náhodně zapomenutých předmětů (boty, deky
z pelíšku, vodítka,....) po zahradě. Aby nezaháněla má lovecká povaha,
jsem s Xarou i bez ní povoláván k mnoha dosledům ve dvou blízkých
honitbách, na kterých se postupně vypracovávám a ač nejsem plemenem
barvářského, vyrovnám se jim minimálně svým nadšením a chutí do nalézání
dalších a dalších zatoulaných postřelených prasátek.
Přestože panička začne v říjnu studovat kromě veteriny
v Brně další obor na lesnické fakultě v Praze, plánuje mi na letošek
další zkoušky a tudíž také další mnohem zábavnější a různorodější výcvik, na
který se moc těším.