Jdi na obsah Jdi na menu
 


O nás

24. 3. 2009

Jmenuji se Charlie Bonny Dux a jsem černočerným zástupcem loveckého plemene FLAT COATED RETRIEVER. Narodil jsem spolu s ostatními bratříčky a sestřičkami 24.4.2007 v chovatelské stanici BONNY DUX v Žandově.

 Protože moje panička pořád usilovně mluvila rodičům do loveckého výcviku mojí kamarádky Xary (anglický špringr španěl), bylo jí nakonec dovoleno pořídit si vlastního pejska na výcvik. Po prvním kontaktu paničky s mojí maminkou Ivankou bylo rozhodnuto, že flat coated retriever je přesně to pravé co nám doma chybí. Po dlouhém čekání na malou flatí fenku, která by příliš nepřerostla naší špringřici a která se ne a ne narodit jsem se u nás doma objevil já: „malá modrá Kačenka“, která vyrostla ve velkého, silně lovecky založeného flata a která naší Xaru přerostla nejméně dvaapůlkrát.

 Už jako mále štěňátko jsem projevoval lovecké vlohy, ale to ještě nikdo ani netušil, jak moc se mé lovecké pudy rozvinou a prokáží později.... Už v šesti týdnech jsem se po hlavě vrhal do hlubin rybníka, kde jsem postupně poznával umění z počátku často potápěčské (což mě ale od vody ani za mák neodradilo) a později i plavecké, jež se od útlého věku stalo mojí velkou vášní.

 Ood necelých 3 měsíců jsem aportoval z vody oblíbeného oranžového gumového poníka a velmi brzy také půl kilového dummyho. S aportem na suchu jsem nejprve rád vymýšlel skopičiny, ale ač nerad, byl jsem nakonec donucen dostat rozum a začít pořádně přinášet jako správný přinašeč.

 Vztah k jakékoliv zvěři mám odmalička velice kladný, ale jako by mi nestačil, prohloubil jsem si ho už jako osmiměsíční flatík „vlastnoruční“ smrtí osmi slepic a čtyř domácích králíků. Pokud by to náhodou bylo pořád ještě málo, naučila mě Xara k silné nelibosti mojí paničky parádně nahánět.

 Jak šel čas a pokračovali jsme s paničkou ve výcviku, přišlo jaro a my se přihlásili na barvářské zkoušky a barvářské zkoušky honičů do Velkého Šenova. Protože šlo o první moje i paniččino absolvování zkoušek a nechtěl jsem jí od výcviku a od zkoušek odradit, choval jsem se vzorně skončili jsme hned první den jako vítězové zkoušek a druhý den jsme byli o fous druzí. V létě hned po paniččině maturitě pokračovaly speciální zkoušky z vodní práce (vítěz retrieverů), výcvikový tábor v Březce zakončený OVVR a zářijové podzimní zkoušky (vítěz zkoušek).

 S výstavami trošku pokulháváme, ale snad se na nějaké příhodné výstavě zase objevíme. Přeci jenom jako lovecky upotřebitelný pes stále více preferuji jakýkoliv a jakkoliv zazvěřený volný terén, než výstavní kruh.

 Jsem silně společensky založení pes, a proto oceňuji, že mi doma dělá společnost mraky menších i větších domácích zvířátek. Mezi mé nejoblíbenější patří králíci, slepice a morčata, pro která mám mimořádnou slabost. Minimálně jednou denně si nenechám ujít prohnání našich koček, doma v pokoji lehce terorizuji andulku a na zahradě probíhám kolem koní, ale netváří se na mě vyloženě nadšeně. Možná proto, že se na ně snažívám vyskočit, abych se dostal k paničce a mohl s ní na vyjížďku. Za trest alespoň koníkům a králíkům užírám tvrdý chleba.

 Od loňského září mi panička odjela študovat veterinární lékařství do Brna, a protože mě letos pořád ještě nemůže vzít s sebou, mám dostatek času k tomu, abych doma přes týden vymýšlel nové lumpárny. Od tajných osamělých procházek po okolí jsem už odpustil, tak se trénuji alespoň v otevírání klik dveří a roznášení náhodně zapomenutých předmětů (boty, deky z pelíšku, vodítka,....) po zahradě. Aby nezaháněla má lovecká povaha, jsem s Xarou i bez ní povoláván k mnoha dosledům ve dvou blízkých honitbách, na kterých se postupně vypracovávám a ač nejsem plemenem barvářského, vyrovnám se jim minimálně svým nadšením a chutí do nalézání dalších a dalších zatoulaných postřelených prasátek.

Přestože panička začne v říjnu studovat kromě veteriny v Brně další obor na lesnické fakultě v Praze, plánuje mi na letošek další zkoušky a tudíž také další mnohem zábavnější a různorodější výcvik, na který se moc těším.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář